Maják ve tmě

Autorka: Martyna Dharmina Febre  | Září, 2025

Verš, láskyplně nazývaný Guruův zpěv, pochází z Guru Stotram, nádherné sbírky šlok z Guruovy gíty - srdečné písně oddanosti Guruovi. V poslední době si slovo "guru" bohužel získalo některé negativní asociace, především kvůli nešťastným událostem, které se týkaly samozvaných "guruů", kteří způsobili škodu. To zatemnilo pravý, posvátný význam toho, co guru představuje - ztělesnění moudrosti a lásky. Jen pro upřesnění, tato esej bude o pravém Guruovi, odstraňovači temnoty a tom, který nikdy nemohl způsobit škodu, o Guruovi, který představuje Boha na zemi. Jde o Gurua jako princip, který může působit skrze člověka, ale je v nás a kolem nás neustále.

Vznik neupřímných, samozvaných učitelů vedl ke skepsi a strachu, pokud jde o důvěru v Gurua nebo jeho následování. Z duchovního hlediska je to významná ztráta, protože cesta k seberealizaci vyžaduje vůdčí princip. I když si mnozí mohou nést určitou formu "guru-traumatu" ze svědectví negativních zkušeností, je zde také prvek západní skepse a vzdoru. Neochota přiznat si potřebu vedení spolu s vírou v soběstačnost může bránit duchovnímu pokroku. Nechceme si připustit, že na něco nedokážeme přijít sami, a žádost o vedení se nám nelíbí nebo je vnímána jako selhání. Koneckonců, kdo by to mohl vědět lépe než my sami?

Tento způsob myšlení je sice na západě běžný, ale pokud jde o duchovní růst, nepomáhá. Pro sádhaku - duchovního aspiranta - je prvním krokem k nalezení pravdy uznání a přijetí vlastní nevědomosti neboli avidji.

Pokud jde o téměř každou dovednost, kterou se chceme naučit, obvykle hledáme někoho, kdo umí to, co nás zajímá. A pak, v závislosti na tom, jak silná a upřímná je naše touha učit se, strávíme s tímto člověkem co nejvíce času. Díváme se jim přes rameno, pozorujeme, kopírujeme, posloucháme, ptáme se, zkoušíme. Učíme se. Pod vedením osoby, která ztělesnila to, o co usilujeme.

Vztah mezi studentem a Učitelem, sádhakou a Guruem je posvěcen nejčistší formou Lásky a nejvyšší formou úcty a důvěry. Možná patříte mezi šťastné duchovní aspiranty, kterým bylo dopřáno mít fyzického Učitele, s nímž jste mohli mluvit a být s ním. Pokud máte to štěstí, že máte nebo jste měli na tomto světě Učitele, možná si vzpomenete, že lásku, důvěru a úctu mezi vámi a jím si pravděpodobně nebylo třeba zasloužit - byly prostě přítomny od samého počátku.

Guru má kolem sebe a v sobě velmi silnou energii, guru šakti, kterou lze popsat jako charismatickou, ale nikdy nemanipulativní a nikdy neusilující o slávu nebo uznání. Guru šakti bude pro každého upřímného duchovního hledače hmatatelná a zřejmá, když se setká se svým učitelem. Často jsem dostávala otázku "ale jak najdu učitele" a moje odpověď byla vždy stejná: poznáš to. Je to jako zamilovat se tím nejnevinnějším způsobem. A stejně jako romantické zamilování si nemůžete vynutit. Přijde to samo. Ať už v tomto, nebo v jiném životě.

Osobně jsem měla to požehnání setkat se s Učiteli s velkými písmeny U a zažila jsem láskyplnou, neodsuzující a neuvěřitelně léčivou přítomnost skutečného Gurua.

Také jsem pocítila zlomené srdce ze ztráty Učitele kvůli smrti a byla jsem svědkem toho, jak dva další přestali učit, alespoň tak, jak kdysi učili. V obou případech jsem se cítila jako v duchovním dospívání a upřímně řečeno jsem se chvíli cítila dost ztracená. V určitém okamžiku jsem však pochopila, že jsem byla právě zasvěcena a že být studentem s sebou nese zodpovědnost skutečně praktikovat to, co se člověk naučil. Láska k Učiteli přichází s odpovědností pokračovat v jeho práci, pokud odejde do důchodu, považovat jeho životní dílo za posvátné a začlenit do něj to, co je pro něj posvátné.

Pro ty z nás, kterým naši Učitelé svěřili učení druhých, je ještě důležitější zůstat věrný jejich učení a sloužit jako jejich hlas. V tom spočívá krása Parampary, nepřetržité linie učení předávaného z jednoho učitele na druhého. Když tuto tradici ctíme, pracujeme na tom, aby učení zůstalo neporušené, vyvíjelo se a bylo připraveno k budoucímu předávání; je také snazší zůstat pokorný (což je pro sádhaku klíčová složka). Koneckonců žádné z učení nám skutečně nepatří a ani vděčnost, kterou dostáváme od studentů, není naše - patří našemu Učiteli... Mít na paměti, že každý učitel je pouze žákem svého vlastního Učitele, je velmi důležité.

Do naší kultury ve skutečnosti nepatří ctít vědění, moudrost a zkušenosti, raději propadáme penězům a moci. Totéž platí i pro jógu: můžeme vyhledávat učitele, který má nejvíce příznivců na sociálních sítích nebo který umí nejfantastičtější pozice, spíše než toho, který má lásku a péči odpovídající jeho zkušenostem.

Učitelé naší tradice stále žijí a my si jich můžeme vážit, ctít je a oslavovat mnoha způsoby: Můžeme je velmi uctivě, laskavě a vytrvale žádat, aby nás znovu učili 🙂.

A pokud náhodou souhlasí, musíme se také my ukázat! Pokud si dávají kratší či delší pauzu, můžeme stále předávat to, co nás naučili, pokud možno věrni jejich Učení. A samozřejmě můžeme vždy praktikovat to, co nás naučili. Což je pro Učitele ten největší dar.