SVĚT OBRAZŮ

Autorka: Monica Jaggi |Srpen, 2025

"Je příliš obtížné být prostě tím, čím jsme.

Mysl nedokáže zůstat v klidu, když se drží nějakého obrazu, představy nebo myšlenek.

Naše tělo a mysl se neustále mění s různými obrazy."

Úryvek z eseje Šrí Brahmanandy Sarasvatího "Svět obrazů" z roku 31/1/1986

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Brzy ráno v neděli v červenci, když sedím na verandě našeho domu v pohoří Catskill Mountains ve státě New York, zaplavuje mou pozornost řada zvuků z lesa. Buňky mého těla přijímají tuto směsici spontánních projevů přírody, zatímco moje mysl přerušuje tok této vnímavosti potřebou přiřadit ke každému zvuku obraz – sova, kolibřík, cvrček, veverka, cikáda, slavík a některé zvuky, kterým mysl nedokáže přiřadit zdroj ani obraz.

Znalosti a přímá zkušenost spolu soupeří, zatímco já se jemně vracím zpět k bezprostřednosti orchestru a vyvíjející se symfonie. Nutkání poznat něco prostřednictvím rámce mysli, spíše než se s tím setkat přímo, je těžký zvyk, který je těžké odložit.

Každá myšlenka má svůj obraz. Každý obraz je doprovázen nejen myšlenkou, ale také fyzickou a chemickou reakcí v našem těle. Odtud pramení přitažlivost světa obrazů, který máme na dosah ruky, který živíme a který nás živí stále větší rychlostí a frekvencí – obrazy exotických destinací, obrazy války, obrazy míru, obrazy luxusu, obrazy jednoduchosti a tak dále.

I naše kolektivní hledání pravdy o tom, kým jsme, je vedeno jemným obrazem nás samých jako hledačů pravdy, obrazem meditace, obrazem meditujícího, obrazem meditujícího při meditaci, přičemž každý z nich posiluje dynamiku subjektu a objektu každé zkušenosti.

Mentální obraz sítě metra v New Yorku mi pomáhá orientovat se při cestách z horní části města do centra a do Brooklynu. Představa toho, jak slunce v různých částech dne osvětluje různé strany našeho domu, mi pomáhá plánovat, co a kde zasadit v mé zahradě. Obrazy mohou poskytovat užitečné návody. Ale pokud nejsme schopni odložit obrazy, když nejsou potřeba, pokračují v práci v naší mysli 24 hodin denně jako duchové a "celý náš život se stává imaginárním". Spánek s myslí zaplněnou obrazy se nazývá spánek sny. Klidný spánek, hluboký spánek, je bez obrazů a představ. Totéž platí pro náš bdělý stav. Když vědomě odložíme obrazy, které nejsou relevantní pro daný okamžik, dáme naší mysli příležitost k odpočinku nebo úlevě. Pak jsme připraveni na prostornost a jasnost, které odpočinek umožňuje.

Každých sedm let procházejí buňky fyzického těla významnou změnou. Jak se blížím k padesátce, obraz mě samého, když mi bylo 43 let, již neodpovídá tomu, jak vypadám nyní. Obrazy jsou vázány na čas a prostor, a tak nás a naši pozornost drží uvnitř kapsle času a prostoru. Mohla by se naše vnímavost ke změnám, které v sobě v průběhu času pozorujeme, rozšířit, kdyby mysl uvolnila svůj vliv na obraz, který o sobě máme z doby před 20 lety nebo více?

Ve své eseji "Svět obrazů" nám Shri Brahmananda Sarasvati připomíná, že "princip 'Já jsem' [to, čím jsme ve své podstatě] nemá žádnou formu, žádný design, žádný obrázek, žádný obraz, žádné mužské nebo ženské pohlaví, žádnou bílou, hnědou nebo černou barvu, žádné mládí, žádné stáří." Dokud je naše vědomí zakořeněno v psychosomatickém stroji obrazů, oddalujeme probuzení k prožitku sebe sama za hranicemi těla a mysli, za hranicemi času a prostoru, za hranicemi jazyka, za hranicemi obrazů, za hranicemi jména a formy.