SATYA - VEĎ MĚ OD NESKUTEČNÉHO KE SKUTEČNÉMU

Satya-pratiṣṭḥāyām kriyā-phalāśhrayatvam

Když se jógin upevní v satji, pravdivosti, dosáhne ovoce svých činů bez námahy.

Mistr Pataňdžali uvádí, že pro rozvoj neochvějného rozlišujícího poznání (vivekakhyāteḥ) mezi vidoucím a předmětem vidění neboli Puruṣou a Prakṛti je nezbytné očistit mysl. Právě cvičením osmi kroků jógy se nečistoty mysli (kleśāḥ) spálí.

Satju neboli pravdivost definuje Vjása jako "řeč a mysl odpovídající skutečnosti" a spadá pod první krok (8krokové jógové stezky) zvaný jama (yamāḥ) neboli "zdrženlivost", tedy zdržení se toho, co by člověk z morálního a duchovního hlediska dělat neměl.

Co se stane, když vědomě mluvíme nepravdu? Snažíme se manipulovat s myslí druhých tak, aby jim byla skutečnost skryta nebo zkreslena, abychom z toho měli nějaký osobní prospěch. Namlouváme druhým, aby uvěřili jinému příběhu, příběhu, který vyhovuje mým záměrům a často zapomínáme, jak jedna malá lež může zničit léta budovanou důvěru ve vztahu. Jógin se snaží poznat to, co je skutečné, konečnou pravdu, s níž přichází konečná svoboda. Tato touha poznat, co je skutečné, je tak silná, že je v ní naprostá úcta a láska k pravdě, a proto manipulovat s ní kvůli osobnímu prospěchu znamená jít proti tomu, co hledá.

Pravdivost, stejně jako ostatní jamy, které po ní následují, praktikují jógini, aby bez poskvrny zušlechtili a učinili neubližování (ahiṁsā) neposkvrněným. Svou řeč by tedy měl člověk konat ku prospěchu všech bytostí. Jak říká Vyāsa, řeč, která by způsobila škodu druhým, by nebyla pravdou, ale napodobeninou ctnosti a vedla by člověka pouze k získání temnoty. Například jeden asketa, jehož askeze se soustředila na pravdu, když se ho lupiči zeptali, kudy jela karavana bohatých lidí, řekl jim směr, kterým jela. To by podle Patañjaliho nebylo považováno za pravdu kvůli jejímu škodlivému účinku. Když máte pochybnosti o tom, co se chystáte říci, zeptejte se sami sebe: Je to pravda? Je to laskavé? Je to nutné? V meditačních ústraních se často praktikuje ušlechtilé mlčení. Jedním z důvodů je neporušit předsevzetí neboli slib Saya, s nímž praktikující souhlasí na začátku kurzu. Když mluvíme, je snadné věci zveličit nebo něco přidat, aby to bylo barvitější. Dělali jsme to všichni, ale pokud chcete být pevně zakotveni v pravdě, i přehánění je zkreslením skutečnosti.

Pataňdžali v sútře II.36 uvádí, že činy člověka pevně zakotveného v pravdě přinášejí okamžité výsledky neboli jsou úspěšné. Takový člověk vidí věci tak, jak skutečně jsou, dochází u něj k důkladnému pochopení skutečnosti a proto jsou činy takového člověka realističtější. Takový člověk je důvěryhodný a spolehlivý.

Nyní vyvstává otázka: jak si mohu být jistý, že to, co říkám, je pravda? Vjása vysvětluje, že naše řeč by měla být v souladu se třemi zdroji platného poznání uvedenými v J.S. I.7 - přímým vnímáním (prostřednictvím našich smyslových orgánů), odvozováním (použitím logiky) a ústním svědectvím kompetentní osoby nebo písma. Proto je naší povinností dbát na to, aby informace byly prověřeny a ověřeny jako pravdivé. V našem moderním světě, kde většina informací, které dostáváme, nepochází ani z přímého vnímání, ani z vyvozování, ani od kompetentní autority, ale spíše ze sociálních médií a zpravodajských kanálů, jsme konfrontováni se situací, kdy se naše přesvědčení a názory utvářejí a sdílejí na základě důvěry v tyto zdroje, z nichž mnohé jsou protichůdné a zaujaté určitou ideologií nebo mají za cíl manipulovat chování mas určitým způsobem, který obohatí nebo prospívá pouze některým. Obraz pasoucí se krávy na zelené louce na lahvi mléka nás zavádí k přesvědčení, že takto žijí dojnice. V dnešní době se stává obtížné poznat, co je pravda a co ne. Mysl jógina, je myslí badatele, který zpochybňuje status quo a rozvazuje uzly kulturních memů a nesprávných přesvědčení.

Pravda je objektivní a je pro všechny stejná, existuje. Přesvědčení má subjektivní povahu, je utvářena a může se měnit. S tímto vědomím je nejlepší být tolerantní, když se zabýváme odlišnostmi v přesvědčení. Naše vlastní nebo něčí aktuální přesvědčení nemusí být založeno na pravdě a soucitný a laskavý dialog za účelem hlubšího zkoumání daného tématu může být tím nejlepším postupem. Může být pokorné mít na paměti, že jakákoli relativní pravda je pouze pravdou částečnou.

Ramana Maharši řekl: "Svět je iluzorní, skutečný je pouze Brahman. Svět je Brahman." A mlčení označil za nejvýmluvnější řeč. Pojmy jako čas a prostor jsou pravdivé jen relativně a jsou považovány za nástroje māyā, iluze. 

"Všechna oddělenost, každý druh odcizení a rozpor je falešný. To, že jsi osobou, je způsobeno iluzí prostoru a času. Mysl si vytváří čas a prostor a svůj výtvor považuje za skutečnost." - Nisargadatta Maharaj

Co je skutečné? To je otázka, kvůli které jsme zde, abychom našli odpověď.

Originál: zde.