Vlastní praxe
Dnešní zamyšlení nad významem praxe, zda je třeba, k čemu praxe směřuje. Přeji Vám pěkné čtení. Nic není zde na stránkách definitivního, Vyhrazuji si právo své myšlenky a vhledy měnit a posouvat dále. Děkuji za přijetí stavu, ve kterém se právě vše nachází.
O čem to tedy je? Cvičíme, praktikujeme jen tehdy, když si vzpomeneme, jen když nás bolest v těle přinutí? Proč by měl jeden praktikovat a k tomu ještě pravidelně, ideálně denně? Je jóga jen fyzická záležitost? Posílit tělo, dojít k hlubší flexibilitě, mít zdravé a pevné tělo? Praxe jógy vše výše zmíněné dokáže nabídnout. Ale je to vše, co nabízí? Pokud vyjádříme hlubší zájem, který z počátku praxe nemusí být tím, proč praktikujeme. Třeba díky zájmu mít tělo silnější a flexibilnější, třeba díky tomu objevíme to, co jsme na počátku nevěděli, netušili, nechtěli, nemysleli jsme si, že je to důležité. Když se opakovaně vracíme zpět na podložku, vracíme se zpět k sobě. K tomu, co není na první pohled vidět a nebo není zřetelné-uviditelné. Vracíme se k naší podstatě. Pod čím, nad čím a jak stojíme? Jak se k sobě a okolí vztahujeme. Co nám přináší radost a co nás naopak vyvádí z míry a klidu. Dostaneme příležitost nahlédnout na to, s čím se identifikujeme, co necháváme, ať nás tvoří a definuje. Je to vše opravdu tak, je to pravdivé?
Jednou z věcí, kterou jsem si na své cestě s jógou a k Józe zapamatovala je, že to, co se mění, není pravda. Pravda je. Je neměnná. Když se na sebe podívám, upřímně, vidím, jak se mi neustále mění nálady, pocity, emoce, potřeby. A když se, díky praxi, aspoň pro mě, dokážu podívat za to viditelné, hmatatelné a znatelné, uvidím, že něco se mi nemění. Vnímání toku života a aspirace k laskavosti srdce v něm. Jakou atmosféru chci vytvořit? Je možné přejít své malé já, které neustále dosahuje po já-mě-moje. Neustále dokola.
Yogas citta -vrtti-nirodhah - (Jóga Sútra mistra Pataňžáliho, 2. verš, první části) - neutěšené vlny mysli, když ustanou, to je Jóga. Mysl se vrtí (vrtti), myšlenky jsou nepokojné, nezastavitelné, neuchopitelné. A kdy mají možnost ustat (nirodhah)? Když jsme schopni myšlenky překročit. Přenést se přes ně, jít za ně.
Např. odříkávání manter může nabídnout pomoc. Sánskrtské slovo mantra, jeden z překladů se uvádí - překročit myslící mysl. Jak něčeho takového lze dosáhnout nebo se přiblížit? Praxí, opakovanou, pravidelnou a upřímnou.
A tak moje otázka, k čemu to vše je? Je třeba cvičit, praktikovat, trénovat? A pravidelně? Možná je to proto, abychom to dělali. A v dělání se nám vyjeví význam. V opakování se nám vyjeví význam. Nejen když si vzpomeneme, nebo nás tělo bolí nebo když se nám chce, upřímně? To bych na podložce byla sem tam a spíš ne než ano :-)
Ale pravidelně. Denně. Znovu a zas. S důvěrou v proces. S důvěrou v praxe, které jsou staré tisíciletí, časem a všemi, kteří je pravidelně aplikovali před námi, vyzkoušené a potvrzené jejich účinky, užitečnost a význam.
Co nám přát? Opakované návraty na podložky. Prožití svobody a radosti z praxe a života a chuť jógu žít.
S radostí a láskou vždy, Naďa