Červenec

06.07.2026

JÍT ŽIVOTEM S BOŽSTVEM

Autorka: Magali Lehners | Červenec, 2026

  Přeložila: Manorama

  Úcta Pánu Vāsudévovi, nejvyššímu božstvu, které zbavuje utrpení a přináší radost všem.

Zpíváním mantry "Om namo bhagavate vāsudevāya" využíváme vibrační energii k uctění božství v nás samých – ne nutně konkrétní podoby Boha, ale vyššího Já. Vāsudeva je symbolem vnitřního vědomí přítomného v každé formě života. Naznačuje, že božství není mimo nás, ale je vždy přítomno v každém a ve všem. Vāsudeva je další jméno pro Krišnu, který je představován jako Nejvyšší Bytost, jako Bůh. V písmech je Krišna často popisován jako saccidānanda: pravda (sat), vědomí (cit), blaženost (ānanda). Vědomí či poznání zde znamená vzpomenout si, kým ve skutečnosti jsme v jádru svého bytí, a pochopit, že jsme součástí společné kosmické mysli, neodděleni od ostatních . 

Jak píše Sharon Gannon: "Smyslem našich životů je vzpomenout si, kým ve skutečnosti jsme – vzpomenout si na naše věčné spojení s nejvyšším zdrojem – s Bohem. Toto vzpomínání se nazývá seberealizace, probuzení, osvícení nebo jóga." 

(Esej: "Smysl života" v knize Eternity is Happening now, svazek 1, str. 14).

Hledání smyslu našeho života velmi často přichází v okamžiku, kdy se nám něco stane, kdy je náš život otřesen a my chceme pochopit, proč trpíme nebo proč se nám určité věci dějí. V konečném důsledku je to obsah všech jógových písem. Bhagavadgíta například začíná epickou scénou, v níž je Arjuna (nižší Já) v zoufalství, dalo by se také říci v duševní krizi, a žádá Krišnu (Vyšší Já) o vedení.

Tento vnitřní dialog o tom, kým jsme, co bychom měli dělat a proč tu jsme, nás neustále provází. Často je to právě strach ze ztráty, který nám způsobuje utrpení. Odpovědi nakonec přicházejí, když si uvědomíme, že v nás existuje něco neměnného, něco, co přesahuje naše tělo i mysl, něco, co se popisuje jako bezpodmínečná láska – láska očištěná od všech potřeb ega a i od potřeby být potřebován. Je to ústřední záře našeho bytí, to, co vyzařuje z našeho jádra, z našeho ātmanu (věčného Já uvnitř). Výhodou, či důsledkem toho, že bezpodmínečnou lásku plně vyneseme na povrch, je to, že soucit se stane naším přirozeným stavem a ublížit komukoli či čemukoli se stane nemožným.

Jsme schopni vidět sami sebe ve všech bytostech a iluze oddělenosti se rozplyne. Jsme schopni pěstovat śraddhā, hlubokou víru v život, důvěru v životní proces.

Jak se můžeme tomuto stavu přiblížit a jak jej můžeme ztělesňovat a pěstovat v našem každodenním životě?

Bhagavadgíta navrhuje, abychom cvičili hlavně na třech různých úrovních: 

- očišťování našich činů prostřednictvím karmajógy

- očišťování našeho intelektu prostřednictvím džňánajógy 

- očišťování našich emocí prostřednictvím bhakti jógy.

Jednou z praktik karmy jógy, kterou Krišna navrhuje Ardžunovi, je obětování každého činu jako služby božskému: 

"Vzpomeň si na Mě ve všem, co děláš. Vyslovuj Mé jméno. Než něco sníš nebo vypiješ, nejprve to Mě obětuj. Učiň z každého činu oběť pro Mě, a pak budu přítomen ve Tvém životě." (BG 9.27 – komentář Sharon Gannon)

Když každou činnost zasvětíme vyššímu vědomí, zdánlivě všední úkony každodenního života, jako je vaření, jídlo či chůze, se promění v příležitost k proměně naší mysli.

Prostřednictvím džňána jógy (jógy poznání) máme schopnost najít svou vlastní osobní cestu, která je v souladu s naší vrozenou povahou, talenty a postavením v životě, tedy s naší svadharmou. Neustálá praxe sebepoznání nás přibližuje k pochopení našeho místa ve vesmíru, k pochopení, které Gregor Maehle ve své knize o bhakti: Jóga lásky popisuje takto: "Všichni jsme permutacemi jediného Božského, skrze které se ztělesňuje Jeho neomezená tvořivost." (str. 6) To znamená, že na jedné straně je Bůh stvořitelem všeho a na druhé straně potřebuje živé bytosti, aby se skrze ně mohl nějakým způsobem projevit. Jedním z úkolů v našem životě je tedy objevit, jak se Božství může projevovat skrze nás. A to nejen skrze naši svadharmu, ale i skrze náš postoj, který stojí za každým naším činem.

Důležitou součástí bhakti jógy je nāda, tedy zvuk a vibrace. Japa mantra (opakování mantry) je jedním z přímých způsobů, jak to praktikovat: opakování božských jmen ve chvílích rozptýlení, hněvu či smutku, přičemž je jemně nasměrujeme k lásce. Tato vibrační energie může vést k proměně a uzdravení. Před několika lety jsme se s Alexandrou vydali na pouť do Vrindávanu, posvátného místa narození Krišny, spolu s našimi drahými přáteli Petrosem Haffenrichterem a Visvambharem Shethem. Každodenním zpíváním manter jsme byli zcela ponořeni do vibrační energie, zatímco jsme navštěvovali svaté chrámy a posvátná místa. Když jsme se vrátili do Lucemburska, přátelé a rodina se nás ptali, zda jsme byli na wellness pobytu, podle toho, jak jsme vypadali. Prostě jsme jen zpívali mantry a vibrační energie námi proudila. Proměna byla viditelná – záře nebo hluboké nasycení zevnitř, které je těžké popsat, a přesto nějak zcela viditelné zvenčí.

Můžeme hledat mnoho definic božského, ale vždy narážíme na stejnou výzvu: mysl to nedokáže plně uchopit, protože je těžké si představit beztvaré, vše prostupující vědomí. Proto Pataňdžali v sútrě 1.23 radí: Īśvara-praṇidhānād vā (ईश्वरप्रणिधानाद्वा – Tím, že odevzdáš svůj život a identitu Bohu, dosáhneš Boží identity, abychom si zvolili vlastní podobu božského, takovou, s níž můžeme mluvit, jíž se můžeme odevzdat a po jejímž boku můžeme kráčet.

Tímto způsobem není božské vnímáno jako vzdálená dokonalost, k níž je třeba dospět, ale jako společník, který s námi kráčí jak skrze naše omezení, tak i radosti. Jak nám připomíná Sharon Gannon: V životě máme dva úkoly – připomínat si Boha a být laskaví k ostatním – a tyto úkoly jdou ruku v ruce.

Ráda bych zakončila krásným rčením: pták sedící na větvi se nikdy nebojí, že se zlomí, jeho důvěra nespočívá ve větvi, ale v jeho vlastních křídlech. To je podstata bhakti: ne slepá víra, ale živá důvěra ve svou nejhlubší podstatu. Přesně to vyjadřuje mantra Oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Vāsudeva, božství, které odstraňuje utrpení a přináší radost všem, tak nečiní tím, že by nám usnadňoval život nebo ho činil bezpečnějším. Činí tak tím, že nám připomíná, z čeho jsme stvořeni. Utrpení ustává ne tehdy, když zmizí nebezpečí, ale když si vzpomeneme na božství v nás samých. Zpívat tuto mantru znamená praktikovat toto vzpomínání: znovu a znovu se klanět křídlům, která již máme.



Share