Únor

UŽIJTE SI TICHO

"Mlčení je účinnější než řeč. Z mlčení vzniklo myšlení, z myšlení ego a z ega řeč. Je-li tedy řeč účinná, o kolik účinnější musí být její původní zdroj." - Ramana Maharši

Dovoluji si vás pozvat, abyste se na chvíli ponořili do Maharšiho slov. Zavřete oči a upřete svůj pohled dovnitř, jen na několik okamžiků, buďte v klidu, buďte ve svém tichu.

Slova Ramany Maharashiho jsou výzvou k pohledu "do nitra" a k prozkoumání ticha jako cesty k našemu přirozenému stavu bytí, kterým je blaženost, radost, mír a nerušená přítomnost. Odstraněním řeči můžeme ztišit ego, utlumit myšlenky a vrátit se do ticha.

Co je tedy ticho? Je to nepřítomnost vnějšího hluku, nepřítomnost řeči? Nebo je to schopnost přesunout pozornost dovnitř, ztlumit vnější podněty a být schopen mlčet uprostřed hluku a řeči? A co vnitřní hluk? I když sedíte ve zcela tichém prostoru, mysl a její pozornost mohou být hlasité a ohromující.

Sedět v tichu není snadný úkol. Mysl je často tažena mnoha směry a různými cestami. Jak říká mistr Pataňdžali v YS1.2 " yogaḥ citta-vṛtti-nirodhaḥ", jóga je proces ukončování vrtti (chybných identifikací) na poli citta (věcí mysli). Padmadži (Sharon Gannon) se dělí o svůj komentář: "Když se přestanete ztotožňovat se svými myšlenkami, výkyvy mysli, pak nastává jóga, ztotožnění se sebou samým, což je samádhi, štěstí, blaženost a extáze".

Cvičení jógy slouží jako mocný nástroj pro kultivaci vnitřního ticha. Pokud se naučíme sedět jako pozorovatel a necháme mysl v klidu, aniž bychom se nechali strhnout myšlenkami nebo řečí, můžeme zažít svůj přirozený stav bytí. Ticho je průchodem k seberealizaci, poskytuje nám přístup k hlubokému ponoru do propasti naší blaženosti a znovuobjevení pravdy o tom, kdo jsme, mimo naše myšlenky a identity. Pozorováním mysli vytváříme prostor pro sebeuvědomění, vhled a probuzení své pravé přirozenosti.

Když jsem koncem 80. let vyrůstal v New Yorku, byl jsem obklopen neustálou smyslovou stimulací vycházející z městského prostředí. V tomto neustálém proudu podnětů existoval prostor, který nabízel opačnou zkušenost. Útočiště tichého vědomí, místo pro rozjímání a soustředění. Moje první vzpomínka na ticho sahá do doby, kdy jsem byl ministrantem, když mi bylo asi deset let. Ačkoli jsem nebyl příliš věřící, rád jsem se oblékal a sloužil. Nejvíce se mi líbilo, jak byl posvátný prostor na začátku každé bohoslužby tichý. Přinášelo mi to určitý klid, který okamžitě uklidňoval a zklidňoval mou mysl. Umožňovalo mi to pohybovat se po prostoru s větší pozorností a pěstovat pocit jasnosti. Bylo to místo, kde čas neexistoval.

Vnější ticho dalo prostor mému vnitřnímu tichu, aby se vynořilo.

Jakmile začala hrát varhanní hudba a kostel se zaplnil lidmi, moje pozornost se přesunula z ticha do řeči, a tak myšlenky, tedy ego, převzaly vládu nad mým prožíváním. V té době jsem neměl nástroje, jak zůstat ve svém klidu a nenechat se rozptýlit vnějším a vnitřním hlukem, který by rozptyloval můj prožitek ticha. Praxe jógy mi dala schopnost být svědkem probíhajících činností mysli, pozorovat je, jak postupně utichají do ticha, a nechat se vyprázdnit, vyprázdnit, vyprázdnit. Gate gate paragate parasangate bodhi svāhā - tato modlitba, která se objevuje na konci Sútry srdce, jednoho z nejznámějších buddhistických spisů, nejhlouběji vyjadřuje podstatu buddhistické filozofie, kterou je prázdnota.

Překlad z knihy zpěvů Jivamukti nabízí následující výklad : " Pryč, pryč, opravdu pryč, za hranicí i konečného bezmezna. Nejvyšší moudrost zůstává, když všechno odpadlo." To, jak vnímáme svět, je pouze projekcí naší mysli a projekcí naší pozornosti. Pokud se osvobodíme od připoutanosti mysli, můžeme zakusit prázdnotu, která dává vzniknout svědectví o naší neměnné přirozenosti, blaženosti a přítomnosti, prostoru osvobozenému od neustálých klamů mysli.

Každým okamžikem sezení v tichu posilujeme svou schopnost ztlumit vnitřní hluk mysli a umožnit svým myšlenkám, aby se rozplynuly a byly pozorovány. Ticho nám umožňuje pěstovat klid v mysli a tím se cvičit v přítomnosti při prožívání našeho přirozeného stavu bytí. Ticho dává příležitost naslouchat vnitřnímu klidu svého srdce a znovu se spojit s naší intuicí, prostorem bytí. Čím hlubší je ponoření do ticha, tím více můžeme začít sedět s vědomím, chodit s vědomím a provádět jógové ásany s čistým vědomím. Jedná se o rozvinutí ticha a prázdnoty, žádné vnější rozptýlení nebo posilující impulsy, které by vás vytrhly z vašeho přirozeného stavu bytí. Pro popis tohoto místa máme mnoho synonym: prázdnota, bytí v tichu, mír, radost, spokojenost, blaženost, extáze, seznam by mohl pokračovat. Ve skutečnosti toto místo nemá žádné jméno. Je bezejmenné. Poznání tohoto místa je pravdou o tom, kdo jste, nikdy se nemění, je stále přítomné. Je to naše útočiště, když je náš vnější svět ohromně vyčerpávající.

Jak se zpívá ve slavné písni od Depeche Mode "... all i ever wanted, all i ever needed is here in my arms, words are very uncessary they can only harm." (Vše, co jsem kdy chtěl, vše, co jsem kdy potřeboval, je tady v mé náruči, slova jsou velmi zbytečná, mohou jen uškodit).

Užijte si ticho.

Originál: zde.