Únor

03.02.2023

SĀDHANA PĀDA

tapaḥ-svādhyāyeśvara-praṇidhānāni kriyā-yogaḥ (PYS 2.1)

Musíte být poháněni horoucí touhou neustále studovat Já, které je dostupné pouze v přítomném okamžiku, a zcela se tomuto úsilí věnovat - to jsou kroky, které je třeba podniknout, abyste dosáhli jógy.

Druhá kapitola [Pataňdžaliho Jóga sútry] popisuje způsob, jak dosáhnout soustředěného stavu mysli pro toho, jehož mysl je neklidná a roztěkaná. Sjednocení a ztotožnění s vesmírným vědomím nemůže dosáhnout ten, jehož mysl není sebekázněná a očištěná." - Šrí Brahmananda Sarasvatí


Jóga znamená "spojení s božstvím". Tohoto sjednocení s Bhagavánem nelze dosáhnout pouhým úsilím - dochází k němu pouze díky Boží milosti. Vše, co existuje, je Bůh a vše existuje díky Bohu. V absolutním smyslu není nic od Bhagavána odděleno. Vše je Boží božská hra. Pokud má člověk dosáhnout osvobození od saṁsáry, stane se tak pouze jako dar od Bhagavána. Všechno je Boží, aby dal, nebo nedal.

Existují dvě jóginské cesty (margy): maryada marga, "zákonitá cesta", při níž jógin uplatňuje kázeň a vlastní úsilí, aby dospěl k cíli, a pushti marga, "cesta milosti", při níž se jógin odevzdává do Boží vůle. Obě cesty mohou praktikujícího dovést pouze ke dveřím osvobození; je to Bhagaván, kdo nakonec s grácií přenese oddaného přes poslední práh. Jógu nelze "dělat". Jóga je to, kým skutečně jste. Jógy nelze dosáhnout pouhým úsilím - vzniká milostivě. Milost však může vzniknout až poté, co je mysl očištěna velkým disciplinovaným úsilím. Dělejte, co umíte, a zbytek nechte na Bohu.

Pataňdžali zahajuje svou přednášku o józe tím, že v první kapitole Yoga Sutry, Samādhi Pāda, uvádí, že jóga nastává bez námahy, když se mysl očistí a soustředí: yogaś chitta-vṛitti-nirodhaḥ (PYS 1.2) - když se přestanete ztotožňovat se svými myšlenkami, výkyvy mysli, pak nastává jóga, ztotožnění se s Já, Bhagavanem, což je samādhi. Podle Pataňdžaliho je nejpřímější metodou, jak dosáhnout nirodhaḥ neboli Jógy, úplné odevzdání se Bohu. Nirodhaḥ znamená "být pohlcen Bohem". Pataňdžali v první kapitole uvádí svou jednokrokovou metodu k dosažení jógy jako Īśvara-praṇidhānād vā (PYS 1.23) - odevzdáním svého života a identity Bohu dosáhnete identity Boha, což znamená, že poznáte Boha. Některé duše mohou být kvůli minulým karmám schopny jít cestou úplného odevzdání, jak je naznačeno v Samādhi Pāda. Tím, že se "pustíme a dovolíme Bohu" prostřednictvím půvabných sádhan, jako je satsang, kírtan, džapa nebo seva, můžeme žít životem oddanosti - pěstovat bháv, opojnou náladu lásky k Božství. Cesta milosti však není pro každého. Ve druhé kapitole, Sādhana Pāda, kapitole o praxi, popisuje Pataňdžali tříkrokovou metodu: tapaḥ-svādhyāyeśvara-praṇidhānāni kriyā-yogaḥ (PYS 2.1). Zde uvádí praktické prostředky, jak očistit a soustředit mysl tak, aby nirodhaḥ bylo možné pro ty, kteří zatím nemohou vše odevzdat Pánu. Někteří mají pocit, že musí něco "dělat", a některé mysli jsou neklidné, pochybovačné a snadno se rozptýlí. Tito aspiranti mohou najít útěchu v Sādhana Pádě. Pataňdžali má soucit s dušemi, které se nedokážou odevzdat pouze božské milosti, a poskytuje celou kapitolu popisující podrobnější sādhana.

Kapitola začíná tím, že naznačuje aspirujícím jóginům, že nejenže je úsilí nezbytné, ale musí to být úsilí neúnavné. Tapas znamená "hořet, pálit, usilovat". Musíme mít vášnivou, horoucí touhu podstoupit jakoukoli disciplínu, která je nezbytná k očištění našich myšlenek, slov a činů. Když se zbavíme všech sebeláskyplných, egoistických nebo sobeckých tužeb, můžeme se soustředit na svādhyāyu, studium Já. Svādhyāya znamená "soustředit se na Nejvyšší Já za všech okolností bez jakéhokoli rozptylování". Studovat něco, znamená věnovat tomu neochvějnou pozornost. Tyto dvě krije (tapas a svādhyāya) nás očistí a učiní schopnými odevzdat se Bohu, což je vyjádřeno jako Īśvara-praṇidhānā, třetí část tříkrokového systému známého jako kriya yoga.

Dále si Pataňdžali všímá překážek, které mohou praktikujícímu působit potíže při dodržování tříkrokového plánu. Vyjmenovává a popisuje tyto kléši - překážky, spolu se základními karmami, které umožňují vznik překážek. Přestože nám již poskytl jednokrokový i tříkrokový plán, z místa zdánlivě neúnavné trpělivosti poskytuje Pataňdžali osmikrokový plán (aštanga jóga) pro ty z nás, kteří stále potřebují další návod "jak na to", aby se vymotali z duḥkha (utrpení), které nás svazuje. Protože mnozí z nás mají pocit, že naše neštěstí je způsobeno jednáním druhých, začíná osmikrokový plán jamami (omezení, restrikce). Pět jam se zabývá našimi vztahy s druhými. První jama naznačuje, že dokud vnímáme druhé, a ne Boha, pak bychom při každém kontaktu s druhým neměli způsobit škodu, že bychom se k druhým měli chovat laskavě. Další jamy nám říkají, abychom druhým nelhali, nekradli, sexuálně nezneužívali, nehromadili (abychom se s druhými dělili o to, co máme).

Nijama je druhým stupněm osmikrokového systému. Nijamy jsou pět praktik zaměřených na náš osobní svět. Skládají se ze śauči (čistoty), santoṣy (spokojenosti), tapas (disciplíny), svādhyāyi (studia sebe sama) a Īśvara-praṇidhānā (oddanosti Bohu).

Třetí část, āsana, se zabývá naší fyzickou přítomností ve světě. Pataňdžali naznačuje, že náš vztah k Zemi by měl být oboustranně prospěšný - měl by být stálý a radostný. Čtvrtý krok se zaměřuje na životní sílu, pránu - tuto neviditelnou sílu, která prostupuje veškerým životem. Naučit se řídit proudění prány ve vlastním těle znamená naučit se ovládat vlastní mysl a začít tak osvobozovat svou mysl od všeho, co ji může omezovat v božské extázi. Pátý krok, pratyāhāra, se zabývá disciplínou spojenou se stahováním smyslů od vnějšího bažení a přesměrováním naší pozornosti dovnitř, k závislosti na sobě, k závislosti na božském Já. Prostřednictvím těchto praktik se obsah naší mysli stále více očišťuje a připravuje nás na niternější, jemnější, esoterické, meditační praktiky, které tvoří poslední tři stupně.

Sādhana Pāda, druhá kapitola, uvádí všech osm kroků, ale popisuje pouze prvních pět. Sādhana Pāda končí praxí pratyāhāra. Třetí kapitolu (Vibhuti Pāda) pak Pataňdžali začíná popisem posledních tří kroků:

dhāraṇā (soustředění),

dhyānā (meditace)

samādhi (extáze, stav duchovního pohroužení). 

Po zvládnutí různých praktik popsaných v Sādhana Pāda aspirant dosáhne mysli schopné odolávat rozptýlení a je pak schopen proniknout do reality a získat o ní poznání. Je připraven pustit se do posledních tří kroků a nakonec přijmout praxi saṁyamaḥ (kombinace všech tří), a právě o tom bude pojednávat třetí pāda.

Čtvrtá a závěrečná kapitola (Kaivalya pāda) bude zakončena popisem vznešeného stavu jógy a tím, jak se usilovné praktiky popsané v Sādhana pādě, stejně jako představy o konání a vše, co se zdálo, že aspiranta drží odděleně od Bhagavána, nakonec rozpustí v milosti.

Originál: zde.