VÍCE NEŽ AHIṂSĀ - omezení a uvolnění

Ahimsā, neubližování, je praxí, která nás může přivést k józe a je kategorizována jako "omezení" nebo jama - praxe, kdy se držíme zpátky nebo se snažíme nezpůsobit újmu. Myšlenka omezení naznačuje, že ubližování již mohlo existovat - nevědomě - v našich myšlenkách, slovech a činech. Prvním krokem je, podívat se jasnýma očima na to, jak naše činy ovlivňují ostatní. Znamená to hluboce o sobě přemýšlet, s jasností, poctivostí a pokorou. Můžeme začít tím, že se pokusíme snížit škody, které v našich životech děláme těmi nejvíce znatelnými způsoby, škody způsobené jednáním. Toto je praxe a znamená vracet se znovu a znovu ke stejné činnosti (nebo zdrženlivosti) se záměrem a důsledností, neznamená to dokonalost, ale ochotu vynaložit úsilí a vytrvat, dokud nebudeme schopni udržet si nový, požadovaný zvyk.

Jak cvičíme, začínáme směřovat více dovnitř, dostáváme se od činů, k našim slovům, myšlenkám, a dokonce i tam, odkud pochází nejhlubší kořen motivace způsobit škodu, našim základním přesvědčením a postojům. Odkud pochází motivace k ublížení? Když začneme s novým návykem, může se objevit určité množství nepohodlí. Shri Brahmananda Saraswati říká: "Podřízení nižší touhy touhám vyšším, se nazývá jóga." Chceme-li vytvořit lepší svět, musíme být ochotni být někdy v nepohodlí, jít proti srsti našich zvyků, našich bezprostředních tužeb a kulturně podmíněných činů. Ochota být trochu v nepohodlí je prvním krokem.

Po nějaké době se vzdání škodlivého jednání přestane vnímat jako omezení, ale začne to být spíše jako potvrzení života a sladění se s našimi nejniternějšími hodnotami. Už to nemusí být nepříjemné, ale stává se to aktem radosti, lásky a povznesení všech bytostí. V určitém okamžiku se ahimsā proměňuje, tím, jak se obracíme dovnitř, "zábrana" se přemění ve svůj opak; nabídka, expanze Já.

Julia Butterfly Hill říká: "Ahimsā znamená žít tak plně a v přítomnosti v lásce, že neexistuje místo pro nic jiného. Jak praxe roste a rozšiřuje se, ahimsā se stává mnohem víc než praxí omezování ubližování, ale praxí vytváření dobra. Ahimsā nejen jako 'ne', ale jako hlasité vnitřní 'ano' k vyživování sítě života. Když se touha říci ne zbytečnému ubližování promění v ano zvýšení dobra, můžeme zjistit, že se rozšiřuje smysl toho, kdo/co jsem.

Neexistujeme izolovaně, jsme vzájemně závislí na všem, co je. Hluboce o tom přemýšlejte, uvažujte o veškerých bytostech, které umožňují vaši existenci. V jogínském smyslu nemůže pro jednotlivce existovat osvobození nebo svoboda izolovaná od existence. Je to všechno pro všechny a jogín do toho jde naplno! V józe se snažíme chápat vlastní já jako expanzivní, dál za to, co obvykle považujeme za já - naše tělo a naši mysl. Rozšiřte pojem "já" tak, aby zahrnoval nejen ostatní lidi, ale i rostliny, které jsou zodpovědné za atmosféru, která mi dává dech, motýly, včely, můry, brouky a netopýry (ano netopýry!), kteří opylují rostliny. Řeky a oceány, které se vypařují a vytvářejí na nebi oceán, který se mění v déšť, slunce, které vytváří vypařování a poskytuje energii tolika lidem. Pokud se dostatečně oddálíme a zamyslíme se nad sítí života a propojením mezi všemi molekulami, minerály, prvky, bytostmi... Neexistuje nic, co bych nebyl já. Celý koncept péče o sebe se radikálně posouvá k péči o Sebe, tedy péči o vzduch, vodu, půdu a ekosystém, která podporuje veškerý život.

V Jivamukti zdůrazňujeme význam ásan jako našeho spojení se zemí. Snažíme se kultivovat stabilní a radostný tvar ve formě fyzických cvičení. Na jiné úrovni, studium souvislostí a vztahů, které nám byly dříve neznámé. Léčit náš vztah k Zemi znamená ctít a pečovat o naše životní prostředí. Sharon Gannon často v lekcích jógy navrhovala, abychom jako způsob cvičení jógy "krmili ptáky". Nemusí to být doslova ptáci, myšlenkou je, že máme každodenní praxi vyživovat někoho jiného. Její návrh byl, abychom se podívali do světa našeho každodenního života a viděli, kde naše sdílené prostory již nepřinášejí užitek našim spoluobčanům. Možná nejsme schopni odstranit všechny škody a ubližování, které město vytváří, ale můžeme přispěk k péči o zvířata kolem nás, jejichž přirozený prostor byl ztracen.

Mnozí z nás mohou pociťovat pocit rezignace nebo beznaděje tváří v tvář této eskalující klimatické krizi. Když se považujeme za oddělené, nemusíme hledat ani vytvářet podporu komunity a kolektivní akce. Můžeme mít pocit, že naše činy nepřinesou požadovaný výsledek. Dokonce i příběhy, které naše kultura obvykle vypráví o aktivismu a změně, zdůrazňuje individuální akt, individuální osobu. Taková mocná změna téměř nikdy nenastane, dochází k ní v kulturním kontextu, ekosystému, s mnoha mysliteli, aktivisty, tvůrci komunit a tvůrci změn - někdy spolupracujícími, někdy paralelně - aby přinesli kulturní posun. Individuální akce je také produktem prostředí, ze kterého vyrostla a i vy můžete něco změnit.

Autorka a originál: zde